Tenhle obrázek byl pořízen v roce 1993 v Památníku Terezín na jedné z výstav o holokaustu. Za mnou napravo je Jan Munk, ředitel Památníku Terezín. Nalevo ode mě je Miroslav Kárný, český historik a vedle něj je náš prezident Václav Havel.
V Památníku Terezín vznikla expozice o vězeňské literatuře, na které jsem se podílel s Marií Křížkovou. Nedávno jsme tam společně připravili putovní výstavu o časopisu Vedem. Pracoval jsem také v Terezínské iniciativě, která vznikla v roce 1990. Iniciativa vydává svůj časopis a má velkou zásluhu na vzniku židovského památníku v Terezíně. Iniciativa odváděla a odvádí skvělou práci, rovněž se rozhodujícím způsobem zúčastnila zápasu o odškodnění, které jsem obdržel i já. Svým dětem jsem o koncentračním táboře příliš nevyprávěl, stejně jako většina ostatních přeživších. Tento fakt lze vysvětlit tím, že ten, kdo prošel koncentrákem, vlastně prožil naprostou devastaci osobnosti člověka, což je nesmírně ponižující skutečnost. Když pak byla vydána v roce 1995 kniha "Je mojí vlastí hradba ghett?", můj syn si ji přečetl a dověděl se o mně věci, které předtím vůbec neznal.
