Certifikát pro Hanuše Kotouče o přístupu k účtu jeho rodičů
Tento dokument nám povoloval dostat dva tisíce korun z blokovaného účtu našich rodičů. Židovský majetek byl obvykle konfiskovaný, ale my jsme tohle povolení dostali jako děti bez rodičů. Pochází z roku 1942.
Naše rodiče uvěznili – otce v Kounicových kolejích a matku v trestnici na Cejlu. Podivuhodnou náhodou jsme otce ještě několikrát na zlomek chvíle uviděli. Do kolejí bylo povoleno přinášet jednou týdně čisté prádlo. Při tom bratr jednou otce zahlédl za oknem vězeňské budovy. Pokusili jsme se pak pravidelně v tutéž denní dobu chodit kolem Kounicových kolejí a otec opravdu někdy opatrně vyhlédl za okenním sklem. Po krátkém čase byli však rodiče deportováni do koncentračních táborů. V roce 1942 byli oba zavražděni v Osvětimi, když matka předtím byla ještě vězněna v Ravensbrücku.
O smrti svých rodičů jsme ale s bratrem v té době nevěděli. Zůstali jsme prakticky sami, mně bylo dvanáct a bratrovi sedmnáct. V Brně už z našich příbuzných žila jen otcova maminka a sestra, avšak babičce bylo přes osmdesát let a teta byla chronicky nemocná. Byly obě zcela bezmocné a v roce 1942 byly zavražděny v Treblince a Rejowieci. Dostali jsme povolení odstěhovat se k rodině do Mohelna. Těšil jsem se na únik z hrozivého brněnského prostředí, ale v Mohelnu nebylo lépe. Skoro jsme nevycházeli na ulici – na vesnici byl náš osud ve své ojedinělosti ještě přízračnější, žlutá hvězda na oděvu potupnější. Byli jsme zařazeni do transportu odcházejícího z Třebíče.