Tahle fotografie mohla být pořízena až po revoluci. Stojím nalevo se svou ženou Alenou Munkovou, rozenou Synkovou. Napravo jsou rodiče slavné české tenistky Renaty Tomanové. Uprostřed je naše další kamarádka.
Už během normalizace jsme chodívali s přáteli hrát tenis, protože tehdy člověk neměl moc příležitostí ke společenskému životu. Tak jsme aspoň sportovali a setkávali se s přáteli. V tenisovém klubu jsme měli dobrou partu přátel, takže jsme tam trávívali víkendy.
Dvacet let normalizace jsme prožívali v jakémsi útlumu. Nikdo již nedoufal, že se dožije nějaké zásadní změny režimu a mnoho lidí proto emigrovalo. To již nebylo tak obtížné, ale my jsme o tom neuvažovali. Naše vazby na české prostředí a hlavně Prahu byly příliš silné.
Ale i přesto se v té době nabídly různé možnosti po sportovním a kulturním vyžití. Co se týče kultury, pilně jsme v té době navštěvovali výborné koncerty, malá i velká divadla, povolené i nepovolené výstavy. Vycházely překlady světové literatury, promítaly se i kvalitní zahraniční filmy. Občas jsme se dostali i do ciziny.
Také se dle svých možností snažíme udržet si co nejdéle tělesnou i duševní kondici, abychom nebyli nikomu na obtíž. Cvičíme, plaveme, hrajeme tenis, zdokonalujeme si angličtinu a práci na PC. V tomto směru nám Židovská obec pomáhá pořádáním různých kurzů a podobně.
