Markéta Auerbachová se svým synem Asafem na pouti

Když jsme bydleli v Dejvicích na Babě, konala se kousek odtud Matějská pouť. Byl tam takový velký prázdný prostor a kousek odtud naše škola. Na pouť jsme tehdy určitě chodili, když jsme tam bydleli. Jestli i potom, to nevím, je možné, že jsem tam pořád chtěl chodit, protože jsem na to byl zvyklý. Tahle fotka je asi z doby, kdy mi bylo kolem sedmi, jdu někam s mámou a v ruce mám pytlík kuliček nebo kaštanů.

Svatomatějská pouť znamenala lízátka, cukrovou vatu, turecký med a podobné sladkosti, které byly všude. Bývala tam spousta kolotočů, ale nebyla to taková technologie jako dnes, spíš tam měli různé druhy takových rádoby cirkusů, zámků hrůzy, mořské panny a podobné věci. Myslím, že tam chodila celá naše rodina.