Ruth Goetzová s matkou, manželem a kamarádkou

Tahle fotografie byla pořízena v Poděbradech na začátku 50. let. Zleva na ní můžete vidět mou kamarádku Eli Freundovou, mou maminku Hildu Lašovou (rozenou Krauskopfovou), mě a mého manžela Jiřího Šetinu.

Odjakživa jsem milovala děti, jako mladá dívka jsem se chtěla stát dětskou lékařkou. Když jsem se vrátila z lágru, doktoři mi řekli, abych nepočítala s tím, že bych mohla otěhotnět. Byla jsem z toho velice špatná a ani jsem se nehrnula do vdávání. Pak jsem poznala jednoho rozvedeného pána, který měl ve své péči šestiletou holčičku jménem Miluška. Tak jsem si říkala, že když nebudu mít vlastní dítě, proč bych nemohla alespoň vychovat jiné. Vdávala jsem se v roce 1955 a hned rok nato jsem otěhotněla a narodil se mi syn René.

Můj tehdejší manžel se narodil v roce 1918 v Praze, byl Čech a jmenoval se Jiří Šetina. Poznali jsme se přes zaměstnání. Pracoval v podniku s názvem Laboratorní přístroje, kde se začal vyrábět plynový chromatograf. On a ještě jeden jeho kolega se s tím přístrojem naučili pracovat, a když to pak jejich podnik prodával, jezdili učit lidi, jak s tím pracovat. Na vizitce měl napsáno "expert na plynovou chromatografii". Takže jezdil po světě a skoro pořád nebyl doma. V roce 1972 jsme se rozváděli, našel si mladší ženu původem z Ruska.

Miluška v roce 1968 emigrovala do Vídně a pak do Ameriky, kde dodnes žije. Mám tam dva vnuky. Milušku jsem několikrát navštívila, ale teď už ona jezdí spíš sem za mnou. Máme spolu krásný vztah. Poprvé jsem za ní byla někdy v sedmdesátých letech, tenkrát to ale nebylo tak jednoduché. Pamatuju si, že si mého tehdejšího manžela volali na policii a ptali se ho, proč chci jet do Ameriky já, když nejsem její matka.