Viera Šlesingerová se svou dcerou a kamarádkami v Izraeli
Tento obrázek byl pořízený v Izraeli, u jezera Kineret. Já jsem druhá zleva. Po mojí levici je moje kamarádka Miriam, poznaly jsme se v ghettu v Lodži. Po mojí pravé straně je další moje kamarádka, také se jmenuje Miriam. Byly jsme spolu v pracovním táboře v Meziměstí u Broumova. První zprava je moje dcera Helena.
V roce 1968 můj manžel uvažoval o emigraci do Izraele, ale já mu to rozmluvila. Byl velký podporovatel Izraele, což byl jeden z důvodů, proč ho vyhodili ze strany. Nikdy jsem nebyla sionistka, ani mí rodiče jimi nebyli, ale zajímalo mě, co se v Izraeli děje. Zprávy o tamních konfliktech v českých novinách byly ale velice předpojaté. Izraelci byli líčeni jako ti, kteří způsobili válku, jako agresoři. Jela jsem do Izraele navštívit tetu Alžbětu asi rok po smrti manžela roku 1981. Podařilo mi dostat se tam v roce 1982 po komplikovaném vyjednávání kvůli povolení, které jsem překvapivě dostala. Strávila jsem tam s tetou měsíc. Bylo jí tehdy už osmdesát a my byly obě moc šťastné, že se vidíme. Podruhé jsem jela do Izraele se zájezdem organizovaným Židovskou obcí v Praze. To bylo hned po roce 1989, ale teta už tehdy nebyla naživu. Od té doby jsem tam byla ještě třikrát. Syn mého bratrance Laciho tam stále žije, má teď velkou rodinu, šest synů. Kromě hebrejštiny umí také maďarsky, česky a slovensky. S jeho dětmi se domluvím anglicky, ale jeho žena mluví jen hebrejsky. Kromě nich tam jezdím za "děvčaty" z Meziměstí.
Můj syn Honza se narodil v roce 1951, dcera Helena o rok později. Oba žijí v Praze. Honza má střední vzdělání a Helena univerzitní titul v ekonomii. Helena pracuje jako ekonomka v advokátní kanceláři a Honza je počítačovým programátorem v bance. Mám dvě pravnoučata. Učila jsem angličtinu obě své děti a také vnoučata. Nevychovala jsem je v židovské tradici, ale vždycky věděly, že jsem Židovka. Honza dokonce vstoupil do Židovské obce, stejně jako já v 80. letech. Za komunismu jsem si dopisovala s tetou Alžbětou v Izraeli a jednou tu byla na návštěvě, takže moje děti o tom věděly všechno už odmala. Později se o holokaustu dozvěděly samy. Vnučka byla se mnou v Izraeli a moc se jí tam líbilo. Pamatuju si, že když byl vnuk malý, jednou se mě zeptal, co to jsou Židi. Řekla jsem mu: "Tak se na mě podívej, jsem jiná než někdo jinej?"