Tohle je fotka obchodu mého dědečka Aloise Broda, jak vypadal asi už někdy za Rakouska-Uherska, nebo krátce po vzniku Československa. Obchod se nacházel ve Vrdech-Bučicích u Čáslavi, a když jsem se tam dlouho po válce jel podívat, dům tam ještě stál a dokonce na něm bylo pořád vidět dědečkovo jméno. Dnes už je samozřejmě pryč.
Byl to určitě velmi velký obchod, snad největší v okolí. Dostalo se tu všechno. Látky, boty, nářadí, cukrovinky, potraviny. Za obchodem byly i stáje a patřilo k němu i mnoho polí, dědeček měl hodně zaměstnanců. Vlastně všechno, co vím o dědečkovi a životě ve Vrdech-Bučicích, vím od jedné ze zaměstnankyň, od paní Anny Kopské. Jako dívka začala pracovat u dědečka, pak byla u nás kuchařkou a nakonec po válce žila u mě a starala se o mou dceru.
Paní Kopská mi například vyprávěla, že děda sedával před domem a v neděli, když chodily děti z kostela, tak jim rozdával cukrovinky. A říkával: "Podívejte se, jaké to je umouněné dítě, kdyby se umylo, jak by bylo krásné."
Když dědeček v polovině 20. let zemřel, otec obchod prodal a přestěhoval se s matkou do Prahy.
