Tohle je maturitní vysvědčení z gymnázia, kam jsem v Brně chodila.
Po roce 1938, když Němci zabrali Sudety, jsme odjeli z Mikulova do Brna. Mí rodiče nesměli v Brně pracovat (kvůli protižidovským zákonům v Protektorátě Čechy a Morava), ale přivezli jsme si s sebou z Mikulova nějaké peníze. Nejprve jsme bydleli v podnájmu.
V Brně jsem dokončila gymnázium. Bylo to židovské gymnázium s češtinou coby vyučovacím jazykem. Byli tam židovští učitelé, kteří nemohli učit nikde jinde. Byli skvělí. Náš učitel dějepisu a filozofie byl jediným židovským docentem na brněnské univerzitě. Měli jsme také skvělou učitelku biologie, která mě pro předmět velice nadchla. Byla jsem členkou Techelet lavan (levicová sionistická organizace) v Brně.
Byla to židovská mládežnická organizace, sionistické hnutí. Založili ji mladí lidé, kteří chtěli do kibucu a byli také ovlivněni německým hnutím zvaným Wandervogel (založeným v roce 1895). Wandervogel bylo mládežnické hnutí, trochu levicové a velice romantické. Lidé jezdili společně na výlety, měli své vlastní písně a četli romantickou literaturu. Hnutí bylo založeno v Německu a existovalo také v Rakousku a tady (v českých zemích). Techelet lavan se původně jmenoval Blau-Weiss (německý název pro Blue-and-White). Bylo to něco jako židovský Wandervogel.
Když jsem se dostala do Brna, stala jsem se členkou. Setkávala jsem se s lidmi z Techelet lavan ve škole a byla jsem taky levicově zaměřená, takže jsem byla šťastná, že mám možnost stát se členkou takové organizace. Podnikali jsme výlety, studovali historii sionistického hnutí a také myšlenky socialismu a marxismu. Také jsme četli literaturu. Bylo to takové intelektuální hnutí. Zajímala nás filozofie a literatura a také hudba, zpívali jsme krásné písně. Bylo to groteskní, tehdy jsem to nechápala, ale pak, během války, jsem si uvědomila, že jsme se starali o čínskou literaturu a přitom si neuvědomovali, že se mezitím boří svět.
