Liselotte Teltscherová se svými kolegy v Jeruzalémě

Toto je fotografie, na které jsem se svými kolegy ze Spolku pro židovsko-arabskou spolupráci na výletě poblíž Jeruzaléma. Moc si na ten výlet nepamatuji. Nebylo to nic organizovaného, měli jsme prostě volný víkend, a tak jsme jeli na výlet.

V roce 1940 bylo mému otci nakázáno, aby opustil Protektorát (Protektorát Čechy a Morava) do jednoho týdne. Na světě bylo pouze jediné místo, kam bylo možné jet s J-pasem – Šanghaj. Jeli jsme vlakem do Opatije v Itálii a tam jsme čekali na loď do Šanghaje. Měla jsem velké štěstí, protože jsem získala certifikát ke studiu v Palestině, takže jsem odjela studovat do Jeruzaléma biologii.

Moje studia v Palestině byla zajímavá zkušenost. Dostala jsem certifikát a každý s certifikátem obdržel stipendium na dva roky. Nebylo to moc, ale pomohlo to. Bylo tam mnoho Čechů s certifikátem. Někteří byli ženatí, nechali své ženy doma a chtěli je dostat do Palestiny také, takže se vzdali stipendia a koupili pro ně certifikát. Vím, že v jednom nebo dvou případech to vyšlo. Ale i tak jsme museli pracovat. Musela jsem platit za pokoj, který jsem si pronajala, a taky jsem musela něco jíst. Uklízeli jsme na Jeruzalémské univerzitě, ale bylo příliš mnoho uchazečů, takže každý dostal práci jen na tři měsíce. Také jsem uklízela v domácnostech. Nejprve jsem si myslela, že bych mohla učit jazyky nebo něco takového, ale bylo tam příliš mnoho vzdělaných lidí. Bylo tam spousta doktorů, kteří prodávali vejce místo toho, aby pracovali ve svém oboru.

V Palestině jsem vstoupila do ilegální Komunistické strany, protože jsem chtěla pomáhat chudým a věřila jsem v ideály. Byla jsem aktivní mezi studenty, učili jsme negramotné děti, ale neměli jsme žádné politické ambice.

Spolek pro židovsko-arabskou spolupráci byla politická záležitost. Psali jsme články, vedli diskuze atd., ale nebylo to nic v praxi. Nesetkávali jsme se s Araby, jen jsme vyvíjeli teoretické snahy ke zlepšení spolupráce. Arab na fotografii se tam ocitl náhodou, nebyl členem naší skupiny.