Tady jsou mí rodiče s mojí tetou, ženou strýce Jana Korbela. Teta stojí nalevo, maminka (Markéta Deimlová, rozená Korbelová) je napravo a mezi nimi je tatínek (Rudolf Deiml). S největší pravděpodobností jsou někde venku na procházce, buď někde u Strakonic, kde jsme bydleli, nebo u Jevan, kde měl dědeček vilu a naše rodiny se tam vždycky v létě sjížděly. Fotografie byla pořízena v roce 1937.
Maminka byla s námi doma, tatínek byl doktor. Tatínek nebyl ve Strakonicích jediný lékař, těch tam bylo mnoho, ale dozajista měl nejvíc pacientů a byl velice oblíbený. Ještě dodnes, když se setkám se svými bývalými spolužačkami, vzpomínají na něj. Tatínek ordinoval doma. Byl ale také drážní lékař, míval nějaké hodiny v drážní ordinaci a taky dělal školního lékaře. Tenkrát musel lékař všechno obsáhnout. Praktický doktor byl opravdu praktický doktor. Uměl spravit zlomeniny, vytrhnout zub, porodit dítě. Poznat zápal plic. Ne jak teď, že když se někdo specializuje na pravé oko, levému nerozumí.
Oba rodiče hodně sportovali a nás ke sportu také vedli. Vždycky, když tatínek skončil před obědem ordinaci, šel si zaplavat do Otavy, kousek od nás. Tatínek byl turista a chodil s turisty na dlouhé výšlapy. Tenkrát byly v módě pumpky, tak je také nosil, měl turistickou hůl... Maminka s turisty nechodila, ale celá rodina jsme často podnikali výlety na kopce v okolí Strakonic, chodili jsme do lesa na houby... Tatínek velice věřil na hory. Byl přesvědčen, že je mnohem lepší strávit v létě týden na horách než třeba čtrnáct dní u moře. Obklopovala nás Šumava a hor jsme si užívali i v zimě. Já lyžovala od nějakých svých tří let. To jsem měla ještě takové lyžičky, v botách se dalo chodit. Byly takové čtverhranné, mělo to takové plíšky, vázání na kožený pásek a přezku vzadu. Skoro každou neděli jsme jezdili lyžovat na Kubovu Huť, to byla fantazie.
