Tohle je fotografie mé babičky z matčiny strany Marie Kohnové. Byla pořízena v Českém Krumlově ve 20. letech.
To babičce vlastně se sestrou vděčíme za to, že nás vychovala. Po tatínkově smrti musela maminka chodit do práce a starala se o nás babička. Teprve s odstupem času si uvědomuju, jak velice obtížný úkol to byl vyjít s maminčiným skromným platem.
Babička byla moc laskavá a mírná žena, která ale stála nohama pevně na zemi. Vždycky jsem chtěla mít doma nějaké zvířátko. Když babiččina druhá dcera Olga zemřela, zůstali po ní dva sirotci, o které se babička také musela postarat. Když prohlásila: "Buď zvíře, nebo já", znamenalo to konec mých nadějí. Na své první zvíře jsem si tedy musela počkat, až když jsem se ze svého města vystěhovala a sama začala pracovat. Babička zemřela v Praze v jedné židovské nemocnici po tom, co maminku transportovali do Terezína.
