Katarina Loefflerova "The Importance Of A Good Vacation"

Katarína Loefflerová se narodila v roce 1910 v Bratislavě. Tehdy bylo toto město známé pod názvem Pressburg (česky Prešpurk) a patřilo k Rakousko – Uherské monarchii.

V roce jejího narození stál v čele monarchie František Josef  I., jehož panovnické období trvalo bezmála 70 let. Stal se tak jedním z nejdéle vládnoucích panovníků na světě.  František Josef I. dosedl na trůn po abdikaci svého strýce Ferdinanda I. Dobrotivého v roce 1848 v Olomouci.

Vláda Františka Josefa I. je neodmyslitelně spjata nejen s neoabsolutismem, který je spojován s rakouským ministrem vnitra Alexandrem Bachem, ale také ústavním vývojem v Habsburské monarchii.  Pod jeho taktovkou byly vydány na konci 40. let 19. století dvě oktrojované ústavy [Pillersdorffova (tzv. Dubnová 1848) a  Stadionova (tzv. Březnová 1849)]. Slibný ústavní „rozjezd“ byl zabržděn  tzv. Silvestrovskými patenty (1851), které celou monarchii uvrhly do již zmíněného neoabsolutismu, se kterým jsou spojeny 50. léta 19. století.
Přečtěte si názor K. H. Borovského na  oktrojované ústavy 

Neoabsolutismus byl zrušen tzv. Říjnovým diplomem v roce 1860, ve kterém František Josef I. připustil nutnost reformy v říši.  Na Říjnový diplom navazovala Únorová ústava v roce 1861.

Rozhodující změny pro ústavní vývoj přinesl rok 1867 a Prosincová ústava. V tomto dokumentu byla dovršena dualizace Habsburské monarchie  tzv. Rakousko – Uherské vyrovnání. Říše se rozdělila na dva právní celky Předlitavsko (Rakousko) a Zalitavsko (Uhersko).

V roce 1879 podepsalo Rakousko – Uhersko dohodu s Pruskem  (vznik Dvojspolku). V roce 1882 k Dvojspolku přistoupila Itálie a vznikl tzv. Trojspolek, který sehrál klíčovou roli v první světové válce.

František Josef I. umřel v roce 1916 a na jeho místo usedl  Karel I. – poslední císař Rakouska – Uherska, které zaniklo v roce 1918.

František Josef I. byl ženatý s Alžbětou Bavorskou, přezdívanou Sisi. V Čechách měl přezdívku starý Procházka. 
Navštivte online muzeum Františka Josefa I. 

Po vzniku Československa byla Bratislava do roku 1919  nazývána Wilsonovým městem. Na počest  27. amerického prezidenta  Wilsona a jeho zásluhy na vzniku Československa.
Prvním československým prezidentem, který se zasloužil o vznik státu, byl Tomáš G. Masaryk, zkráceně TGM.  
Přečtěte si článek o českých osudových osmičkách ve 20. století  a podívejte se na krátké video.

TGM stál v čele ceskoslovenskeho státu až do roku 1935, kdy abdikoval a byl vystřídán Edvardem Benešem.

Tomáš Garrigue Masaryk byl celosvětově uznávaná osobnost. Říkalo se, že dokud je naživu, Hitler válku nezačne.

T.G. Masaryk umírá 14. září 1937 v Lánech. Rok a 14 dní na to, 28. září 1938, byla podepsána Mnichovská dohoda. 

Mnichovská dohoda byla tragickým následkem politiky appeasementu (tj.politika usmiřování nebo-li ústupků). Zástupci čtyř zemí Neville Chamberlain (Velká Británie), Edouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo), Benito Mussolini (Itálie) se dohodli, že Československo musí odstoupit pohraniční území Sudet nacistickému Německu. Dohoda byla podepsána 29. září 1938 a dne 2.11. 1938 byla doplněna Vídeňskou arbitráží. Československo muselo dále odstoupit pohraniční území s Maďarskem a také Polsko zabralo Těšínsko.

Období od podpisu Mnichovské dohody (29.9. 1938) do příchodu německých vojsk (15.3. 1939) je označováno jako tzv. Druhá republika.

Dne 14.3. 1939 byl vyhlášen Slovenský štát a o den později vstoupila německá vojska do Prahy. Téhož dne došlo k vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Podívejte se na německé archivní záběry z obsazení Čech a Moravy. Protektorátním prezidentem se stal Emil Hácha. V čele Slovenského štátu stál Jozef Tiso (video). 

Katarína byla ze Slovenského štátu deportována do koncentračního tábora Osvětim, kde přežila období od 3. do 13. října 1944.

Na podzim roku 1944 došlo ve Slovenském štátě k tzv. Slovenskému národnímu povstání (také známé pod zkratkou SNP). Pod vedením Rudolfa Viesty a Jana Goliana proběhlo protifašistické povstání, které bylo poraženo a následně  potrestáno.
Navštivte internetové stránky  SNP muzea

Z koncentračního tábora Osvětim se Katarína dostala do tábora Freiberg v Německu. Tábor otrockých prací ve Freibergu byl pobočkou koncentrační ho tábora Flossenburg. Katarína zde strávila sedm měsíců na přelomu let 1944 - 1945.
Z Freibergu se dostala do koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku, kde přežila období od počátku roku 1945 do 5. května 1945, a dočkala se zde osvobození.

Období po 2. světové válce (1945) do nástupu komunistického režimu v Československu v roce 1948  je označováno jako Třetí Československá republika. Vrátil se i Edvard Beneš, který od roku 1935 byl prezidentem Československa. Tuto funkci vykonával také v exilu mezi léty 1940-1945. Po návratu do vlasti prezidentský úřad zastával až do své smrti v roce 1948.

Proces, který začal již v roce 1945 (např. Košický vládní program), vyvrcholil komunistickým převratem, ke kterému došlo 25. února 1948. V Československu nastalo 40 let totality. Postupné uvolňování a  snaha o reformu režimu přinesly "revoluční"  60. léta 20. století. Slibný vývoj tzv. pražského jara přerušila invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa dne 21.8. 1968.

Období, které následovalo po tomto datu, vstoupilo do našich dějin jako normalizace.
Normalizace znamenala zmrazení demokratických postupů a obnovu podle sovětského vzoru. K velkému protestu došlo v roce 1977, kdy došlo k podpisu Charty 77.

Charta 77 reagovala na Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráce v Evropě v Helsinkách 1975, ve kterém se ČSSR zavázala k dodržování lidských a občanských práv.  Chartu 77 podepsalo mnoho významných osobností, např. Jaroslav Seifert, Jan Patočka a Svatopluk Karásek. Reakcí na Chartu 77 se stala tzv. Anti-Charta.  Poslechněte si vyprávění o Chartě 77 na Českém rozhlase.

Normalizace pokračovala až do tzv. sametové revoluce, kdy došlo k pádu komunistického režimu v Československu. Prvním porevolučním prezidentem se stal významný disident a odpůrce režimu, spisovatel a dramatik Václav Havel. 
Oficiální stránky Václava Havla.

Václav Havel byl devátým  a posledním prezidentem Čekoslovenska (1989 - 1992) a prvním prezidentem České republiky (1993 -2003). Václav Havel zemřel 18. prosince 2011.

1.1. 1993 došlo k poklidnému rozdělení Československa na dva státy - na Českou republiku a Slovenskou republiku.  Prvním prezidentem Slovenské republiky se stal Michal Kováč. 

Židé jsou přítomni na území Slovenska od 11. století.  Po bitvě u Moháče v roce 1526, kde padl český a uherský král Ludvík Jagellonský, když chtěl zastavit  expanzi Osmanské říše, byli Židé na Slovensku vyhnáni z velkých měst. Během 17. a začátkem 18. století  se začínají vracet zpět do původních měst.

V Bratislavě na začátku 19. století působí nejvýznamnější židovský učenec své doby  Chatam Sofer, který je dodnes v ortodoxním prostředí uctíván jako největší rabín světa, který se zasloužil o rozvoj ortodoxního směru. Před tím, než se stal rabínem v Bratislavě, působil v Boskovicích a Prostějově.
 Navštivte jeho hrob v Bratislavě. 

Na konci 19. století pod vlivem světových událostí (pogromy v Rusku v 80. letech 19. století, Dreyfussova aféra) dochází Teodor Herzl k názoru,  že východiskem by bylo založení vlastního židovského státu. Tento myšlenkový proud se nazývá sionismus.

Na území Slovenska nachází tento směr odezvu a na počátku 20. století je hned založeno 8 sionistických organizací.

Katarína Loefflerová vzpomíná, že se ráda dívala na Makkabi hry. 
Makkabi byla židovská organizace, která měla za úkol  pečovat o tělesnou a mravní výchovu židovského dorostu.  K založení Makkabi spolku vedly především dva důvody.  Na jedné straně vzrůstající antisemitismus (např. v Rakousku byli Židé v roce 1901 vyloučeni z cvičících spolků) a na straně druhé vzrůstající pocit uvědomění si  sebe sama, svého židovství,  a touha uzavřít svůj vlastní spolek.  První spolek byl založen v Konstantinopoli (dnešní Istanbul) v roce 1895. O tři roky později následoval Berlín. 
Přečtěte si článek o Makkabi spolku v Brně. 

V nově založeném Československu vznikla řada jednot Makkabi, které se na popud pražského oddílu spojily a v roce 1924 vznikl Svaz Makkabi v Československé republice.
Přečtěte si bakalářskou práci na toto téma. 

 Od roku 1954, kdy byla poprvé po druhé světové válce uspořádána Makkabiáda v Izraeli, se koná pravidelně každé čtyři roky. Makkabiáda probíhá v podobném duchu jako Olympijské hry. Poslední hry se konaly v roce 2013 v Izraeli. První Makkabiada proběhla v Tel–Avivu v roce 1932. 

Mezi světovými válkami bylo Slovensko součástí Československa.  Před druhou světovou válkou žilo na Slovensku 135 000 Židů. 5 000 Židů opustilo Slovensko ještě před vypuknutím války a  dalších 6 000 je následovalo do roku 1940.

Ačkoliv první proti-židovský zákon byl vydán již měsíc po vyhlášení Slovenského štátu, v dubnu 1939, výrazný zvrat nastal v roce 1940, kdy došlo k setkání J. Tisa s A. Hitlerem v Salcburku.

Po tomto setkání v záři 1940 je vytvořen nový orgán, Ústřední hospodářský úřad, který přímo podléhal předsedovi vlády V. Tukovi, který měl hlavně řešit hospodářské vyrovnání židovské komunity na Slovensku – arizaci  a likvidaci židovských podniků.

Na ministerstvu vnitra vzniklo zvláštní oddělení tzv. židovské oddělení (14. oddělení), které usměrňovalo protižidovské opatření v oblasti občanské a veřejné. Právě toto oddělení v roce 1942 organizovalo  deportace do vyhlazovacích táborů.

V září 1941 dochází k vydání 270 proti-židovských nařízení, které zahrnovaly i nošení Davidovy hvězdy a tábory nucené práce. Krátce na to začaly první deportace, především do vyhlazovacího tábora Osvětim. Slovenská vláda, jako jediná ze satelitních států, zaplatila nacistickému Německu za každého  jako „osidlovací“ příspěvek 500 říšských marek.
Přečtěte si článek o židovské komunitě ve Slovenském štátě.

Holokaust  na Slovensku přežilo pouze 25 000 Židů.  Mnozí se po druhé světové válce rozhodli pro emigraci.
 Zde si můžete projít časovou osu a klíčové pojmy holokaustu na Slovensku. 

V roce 2003 se k židovskému náboženství na Slovensku přihlásilo 2 270 osob.
 Přečtěte si rozhovor s prezidentem židovské obce v Bratislavě Peterem Salnerem z roku 2003.

Internetové stránky Slovenského centra židovského kulturního dědictví propagují slovenské židovské kulturní dědictví a jsou cenným zdrojem informací jak pro odbornou, tak i laickou veřejnost. Stránky jsou vedeny ve slovenském i anglickém jazyce, a tak jejich detailní databáze poskytuje užitečné informace nejen příznivcům židovské kultury, ale i krajanům židovského původu žijícím v zahraničí.

Slovenské národné múzeum (SNM) - Muzeum židovské kultury - muzeum se zaměřuje na vývoj duchovní a hmotné židovské kultury a dále pak na dokumentaci holokaustu na Slovensku.

Židovské muzeum v Praze

Památník Terezín

Slovensko - židovské noviny Delet  (slovensky)

Oficiální stránka Muzea a památníku holokaustu ve Spojených státech amerických (United States Holocaust Memorial Museum) (anglicky)