Tohle je svatební fotografie mých rodičů, Richarda Fischera a Julie Fischer (rozené Lederer). Byla pořízena v Praze někdy před 1. světovou válkou, řekl bych, že asi v roce 1910 nebo 1911.
Otec se narodil roku 1885 v Praze. Jeho mateřským jazykem byla němčina. Byl to rozvážný, veselý člověk, který rád působil důstojně a nadřazeně. Jeho koníčkem, kterému se vášnivě věnoval už od dětství, byla fotografie.
Maminka se narodila v Praze v roce 1884. Byla z té nejchudší rodiny. Byla nemanželské dítě, myslím, že její rodiče nebyli svoji. Její matka, kterou jsem nepoznal, zemřela mladá. Zamilovala se do šviháckého mladého chlapíka ze Srbska, který byl zlatníkem. Okouzlil ji, měl s ní dvě děti a po nějaké době prostě utekl a opustil ji! Byl to gój, Árijec. Opravdový mizera, alkoholik a tak dále. Vždycky se opil, bil ženu a děti a pak je zanechal v naprosté chudobě. Maminka měla celý život na zádech jizvy od bití řemenem. Žili někde na Starém Městě v Praze, kde měli jeden pokoj rozdělený uprostřed křídou, dvě rodiny tam bydlely.
Když zemřela její matka, byla maminka poslaná na výchovu k tetě, ale ani tam to nebyla žádná idylka. Maminku adoptovala teta, která se jmenovala Lederer. Matka nebyla praktikující Židovka. Tím, že si vzala chlapce z dobré rodiny, mého otce, se vymanila ze své bídy a opuštěnosti. Vždycky jsem věděl, že si ji otec vzal jako chudého sirotka.
Maminka byla melancholická a od přírody uzavřená. Nevím, jestli taková byla, už když si ji tatínek bral, ale takhle jsem ji znal. Přestože měla jen základní vzdělání, byla náruživá čtenářka, zajímala se o kvalitní literaturu, dokonce o filozofické knihy. Nemůžu říct, co z těch knih načerpala, ale přestože nebyla žádný intelektuál, byla ve svých názorech vždy velice umírněná a přemýšlivá.
