Richard Fischer při zahajovací ceremonii otevření československého Národního shromáždění

Richard Fischer při zahajovací ceremonii otevření československého Národního shromáždění

Tahle fotografie je zvláště zajímavá, musím na ni dát pozor. Je to oficiální slavnostní zahájení Národního shromáždění (Československa) 28. října 1918. A tam, coby druhý zleva, je můj tatínek Richard Fischer s fotoaparátem. Musel tam něco fotit.

Tatínkovým koníčkem, kterému se vášnivě věnoval už od dětství, byla fotografie. Byl v armádě v 28. regimentu, který měl základnu v Praze. Za 1. světová války byl v Bruck an der Mur v rakouských Korutanech, kde sloužil. Vystudoval obchodní akademii a stal se taky "jednoročním dobrovolníkem". To byl rakousko-uherský institut pro maturanty, kteří byli v armádě jeden rok jako dobrovolníci a tím si zkrátili službu. Jmenovali ho praporčíkem a navíc se také stal fotografem regimentu. Fotil důstojníky na koních, pěšáky, samozřejmě taky jejich ženy a děti a různé oslavy. Časem se stal nepostradatelný. Přestože zuřila válka, na frontu ho neposlali, takže to všechno přežil schovaný ve Štýrsku. Fotografování se stalo jeho osudem.

Po 1. světové válce se mu podařilo mít agenturu jako zastoupení německých optik, kde prodávali fotoaparáty, čočky, binokuláry, mikroskopy a podobné věci. Otec sympatizoval se sociálními demokraty. Byli to liberálové, lehce orientovaní doleva.

První republiku je dneska těžké pochopit: vezměte si například to, že bratr a já jsme byli pojmenovaní po Herbertovi a Janovi Masarykových. Masaryk byl velkou modlou. Tudíž češství, židovství, němectví, proč? Národnost se nebrala v potaz. V demokratickém státě přece o nic nejde. Samozřejmě to nakonec dopadlo trošku jinak, ale tehdy se v to věřilo. Náboženství se respektovalo, ale nemuselo se dodržovat. Demokracie opravdu fungovala a my v to dlouho věřili! Žili jsme bilingvní život a zdálo se nám to normální. Když přišel někdo s hloupým komentářem, buď proti Židům nebo Němcům, nebyl to demokrat, takže nestál za to, aby se mu věnovala pozornost. Naše víra v novou republiku byla pevná. Konečně jsme dostali šanci ukázat, co umíme, že jsme rovni všem ostatním evropským národům.

Open this page