Napravo sedí moje maminka, nalevo je její sestra Elsa, moje teta, kterou jsem měla moc ráda. Maminka byla o dva roky starší než Elsa, narodila se v roce 1897, její sestra v roce 1899. Fotografie byla pravděpodobně pořízena v bytě ve Fibichově ulici v Praze 5 Smíchově, která se dnes jmenuje Matoušova.
Teta Elsa Náchodová se narodila v roce 1899. V dospělosti bydlela v Praze v Anglické ulici číslo 4, kde měla svůj vlastní byt krásně vybavený starým nábytkem. Skládal se ze dvou pokojů, kuchyně a malého pokojíčku pro služebnictvo. V jejím bytě se z předsíně nejdříve vcházelo do jídelny, kde měla tetička starý nábytek a vysoký příborník, veliký stůl a židle. Ve své ložnici měla moderní nábytek vyrobený na rozměry pokoje. Byla tam skříň na šaty, dva gauče, mezi nimi malá skříňka, dále nízký stoleček se skleněnou deskou a u něho dvě křesla. Na skleněné desce mívala misku se šňůrou perel.
Elsa si na sebe musela vydělávat sama, a proto se živila vyučováním cizích jazyků. Učila jednak soukromě ve svém bytě a jednak i v jazykové škole Ve Smečkách. Byla dlouho svobodná a nakonec si vzala nějakého pana Grunda. Byl to však podvodník, okradl ji a obral o veškeré její skromné úspory. Pocházel z Vídně a tvrdil, že je "von" [ze šlechtického rodu]. Později se Elsa vdala podruhé za pana Ericha Ederera, který pracoval jako obchodní cestující a byl moc hodný. Jednou na svatodušní svátky mě vzala tetička s panem Edererem na výlet do Karlových Varů. Pan Ederer tam měl spoustu známých, chodili jsme společně do malých pěkných hospůdek, objednávali mi k snídani kakao a míchaná vajíčka, na to jsem nebyla zvyklá. Byli se mnou i ve varieté. Oba na mě byli moc hodní. Teta mě chtěla dokonce jednou během školního roku vzít někam do ciziny, ale tatínek byl přísný a nedovolil mi to, protože bych zameškala školu.
Za války byla teta Elsa nejprve v Terezíně a později odjela transportem do Osvětimi, kde byla v tzv. rodinném táboře. Tábor zlikvidovali v březnu 1944 a všichni jeho obyvatelé šli do plynu.
