Tohle je moje babička Otýlie Kosinerová, babička z otcovy strany, někde v průseku lesa, ale bohužel vůbec netuším kde a kdy. Evidentně to bude někdy před válkou, nebo na jejím začátku, protože tehdy byla babička ještě naživu. Ve čtyřicátém druhém roce šla do transportu do Terezína a v témže roce pak do Treblinky, kde zahynula. Obzvlášť v případě Treblinky, která prý byla něco šíleného, se datum odjezdu transportu bere jako den úmrtní. Hned po příjezdu šli totiž do plynu, v Treblince nebyly žádné baráky.

Babička se jmenovala Otýlie Kosinerová, rozená Fischlová,  a narodila se v červenci 1865. Žila s dědečkem někde na vesnici u Kralup, ale potom, když se děti vyženily a vyvdávaly, tak ji přitáhli do Prahy, protože dědeček už dávno nežil. Co já pamatuji, tak vždycky žila v Praze na Vinohradech. A pamatuji si dokonce ulici - Na Švihance 11.  Měla tam svůj byt. Evidentně ten statek prodala a z utržených peněz na penzi dožívala. Vzhledem k tomu, že pocházela z vesnice, tak měla asi také jenom obecnou školu. Do práce nikdy nechodila, s manželem měli onen statek a pak také osm dětí. Takže se měli co ohánět. Ani ona, pokud vím, žádné sourozence neměla.

Z otcovy strany nebyla žádná židovská výchova. Dědeček ani babička žádné svátky neslavili, to vím bezpečně. V těch osmi rodinách - když už mělo každé z jejich dětí rodinu - se slavily jen Vánoce a Velikonoce. Ani jejich předci, pokud vím, nábožensky nežili.