Jiří Munk po válce

+
  • Year when photo was taken:
    1945
    Country name at time of photo:
    Československo, 1918-1938
    Country name today:
    Czech Republic
    Name of the photographer / studio:
    Jiří Kovanic

Tahle moje fotka byla pořízena hned po válce. Pořídil ji můj švagr Jiří Kovanic.

V té době jsme byli úplně chudí, neměli jsme ani co na sebe. Tehdy se sepisovaly válečné škody, a kdo uměl třeba podplácet, dostal i nějaké odškodnění, ale maminka to neuměla takhle zařídit, takže jsme nedostali nic. Na mě dostávala jenom asi tři sta korun, sama dostávala šest set. Po válce jsem byl nejchudší ze třídy.

Náš dům skončil tak, že ho maminka prodala nějakému řezníkovi. Prodala ho asi za sto šedesát tisíc tehdejších korun, ale těsně potom, asi za půl roku, přišla měnová reforma a peníze úplně ztratily hodnotu, takže nám nezbylo vůbec nic. My nějak prostě nemáme a nikdy jsme neměli na takové věci štěstí. A přestože mamince vymlouvali, aby dům prodávala, ona to nakonec stejně udělala, protože s ním byla spousta starostí, nájemníci pořád na nás chtěli něco opravovat a celý nájem potom padnul na tyto opravy.

V Praze v Truhlářské ulici žili nějací příbuzní Lustigů, Pavelkovi, kteří byli tak hodní a po válce se nás ujali, takže jsme se nastěhovali do jejich nevelkého bytu v Praze. Inženýr Pavelka sám nebyl Žid, ale vzal si Židovku, jmenovala se Vilka, a ta prý byla naše vzdálená příbuzná. Měli dceru Eminu, která byla asi o dva roky starší než já.  Mně bylo tehdy třináct a jí tak patnáct nebo šestnáct let. Spala v takovém malém pokoji pro služku a mně vždycky ustlali vedle ní na zemi. Pamatuju se, že jsem míval pod hlavou místo podhlavníku Palackého Dějiny národa českého, ale moc z toho se mi do hlavy nedostalo.

Nebýt strýčka Pavelky, asi bych ani nezačal chodit do školy. Strýček mě hned, ještě v květnu 1945, zavedl do nejbližší školy v Sanytrové ulici, přesněji řečeno na rohu Sanytrové a Dušní hned naproti kostelu Šimona a Judy. Dnes stojí tato škola v těsné blízkosti hotelu Intercontinental. Začal jsem tam chodit hned v květnu, takže jsem do prvního ročníku chodil vlastně jen šest neděl.

Nejdřív jsem měl trochu problémy,  protože mi scházelo čtyři nebo pět let učení a začal jsem vlastně rovnou chodit do druhé měšťanky, ale vzhledem k tomu, že jsem byl zřejmě otevřený novým poznatkům a chodil do třídy s nejchudšími dětmi z celé Prahy, které se vůbec neučily, nakonec jsem dostával na vysvědčení samé jedničky. Mými spolužáky byly totiž děti z Františku, to byla čtvrť v blízkosti dnešního Anežského kláštera, kde žila úplná spodina Prahy -  zloději, prostitutky, pasáci. Psal o nich spisovatel Géza Včelička, to jméno už dnes asi nikomu nic neříká. Byl jsem oproti nim opravdu vzorný žák, pan ředitel si mě dokonce vzal k sobě, abych mu pomáhal, takže jsem třeba hlásil školním rozhlasem, anebo chodil učitelům, kteří tehdy po válce teprve začínali studovat vysoké školy, s indexy zapisovat přednášky a podobně.

Mí spolužáci byli nenapravitelní gauneři toho nejtěžšího kalibru, občas jsem se nestačil divit. Dělali si např. legraci i z prezidenta Beneše. Nebylo jim nic svaté. Byli z revoluce ozbrojení. Byli to třináctiletí kluci, ale měli pistole, granáty. Když jednou přišli během vyučování do třídy četníci, vybrali celý koš těchto zbraní. Je zajímavé, že na mě si nikdo netroufl, zřejmě věděli o tom, co se stalo Židům za války a asi proto mě respektovali. Jinak se ale mezi sebou pořád prali, chovali se jako zvířata.

Interview details

Interviewee: Jiří Munk

KEY PERSON

Jiří Munk
Year of birth:
1932
City of birth:
Praha
Country name at time of birth:
Československo
Occupation
after WW II:
Architekt

More photos from this country

glqxz9283 sfy39587stf02 mnesdcuix8
glqxz9283 sfy39587stf03 mnesdcuix8