Toman Brod se svou ženou Libuší

Tohle je jedna fotografie z umělecké série od jednoho fotografa. Byla pořízena v 80. letech Na Františku v Praze. Moje žena Libuše byla (a je) velice krásná, vlastně bývala fotografovaná jako manekýna a díky tomu se stala mezi fotografy známou.

V 80. letech, ze kdy tahle fotka pochází, se začal režim postupně hroutit. Zesilovaly projevy nespokojenosti s ním, ať už to byly občanské aktivity jako například Charta 77 nebo protirežimní demonstrace, které narostly obzvlášť na konci 80. let.

Já sám jsem byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Nebylo to pro mě těžké rozhodování, prostě jednou kolem Vánoc 1976 za mnou přišlo pár přátel a řekli mi, že se něco chystá, něco, co není zaměřené přímo proti režimu, že to je iniciativa, která chce režim přinutit k respektování těch zákonů, které sama přijala. Takže jsem okamžitě řekl: "Ano, s tím souhlasím, hned to podepíšu." A tak jsem to podepsal. Nikdy jsem v Chartě nezastával žádnou vedoucí pozici, možná proto ty represe proti mně nebyly tak hrozné jako ty, co si museli zažít ostatní. Taky nám prohledávali byt, to ano, což nebylo nic příjemného, ale ti, co to dělali, byli opravdu spíš takoví primitivové, takže například zabavili dětskou hračku, takovou tiskárničku, evidentně proto, abychom nemohli šířit nějaké protistátní pamflety.

S ostatními chartisty jsme se dál vesele scházeli, ne jako signatáři, ale byli to přátelé, takže prostě jako přátelé. Nebo k nám chodili mýt okna, někteří z nich pracovali u firmy, která zařizovala mytí oken. Nebylo to drahé, tak jsme si řekli, co bychom to dělali my, když si na to můžeme zavolat firmu, a firma nám vždycky poslala nějakého našeho kamaráda. Policie jednou přišla jednoho z nich zatknout, když stál v okně. Byla to strašná scéna, nicméně se jim ho nakonec zatknout nepovedlo, přinejmenším ne v našem bytě.