Tohle jsou dva bratři Fischerové - já a můj bratr Herbert. Narodil se v Praze v roce 1915, takže byl o šest let starší než já. Měl bych dodat, že jméno Herbert dostal podle syna prezidenta Masaryka, stejně tak jako já jsem byl pojmenován podle druhého syna, Jana Masaryka. Tahle fotografie byla pořízena v Praze ve 20. letech.
Bratr byl povahově úplně jiný než já. Byl studijní typ. Ve škole vždycky dostával nejlepší známky, šly mu taky výborně sporty. Byl skvělý v gymnastice, občas taky dělal horolezectví a měl motocykl, na kterém s velkým zápalem jezdil. Co na mě ovšem nejvíc dělalo dojem, bylo to, že lítal s kluzákem. Měl pěknou figuru, ale byl trochu menší a bohužel nebyl moc hezký - měl extrémně velký nos.
Když vychodil gymnázium, studoval strojírenství na technice, ale nedokončil ho. Pak pracoval v podobné dílně jako já, vyráběli jsme oba tehdy brýle. Je zcela jasné, že mě nikdy neregistroval, protože jsem pro něj nic neznamenal.
Doma se mluvilo německy a se služebnictvem česky. Já jsem například chodil do německé školy. To nejspíš proto, že tatínek měl zastoupení pro Československo u německých firem – Zeiss a Zeiss ikon optiku. Můj brácha studoval techniku, on byl ten inteligent, já byl ten blbec, kterej měl převzít obchod. Tak jsem musel samozřejmě umět německy, na němčinu jsme byli doma jaksi zvyklí. Kulturní sklon naší rodiny byl rozhodně německý: německé knihy, německé gramofonové desky, německé divadlo. Z politického hlediska byla ovšem naše rodina striktně pročeskoslovenská.
Herbert si vzal jakousi Martu, nepamatuju si už její příjmení, zapomněl jsem ho. Ona říkala, že je Árijka, ale pak z toho vylezlo, že není, že je napůl Židovka. A můj brácha ji zachránil, aby ona nemusela do lágru, tak se rozvedl. On do lágru šel a už se nevrátil... Kdyby zůstali spolu, možná by se býval zachránil, protože lidé ze smíšených manželství byli deportovaní až na konci války, jako strýc Oskar. Děti neměli. Byl deportovaný do Osvětimi, zřejmě z Terezína. Nejspíš šel do plynu, ale nevím o tom nic bližšího. Byl zavražděný asi někdy v roce 1944.
