Na téhle pěkné fotografii jsou moje sestřenice Ilsa, Liza a Doris a kočárek s bratrancem Janem. Byly to děti tatínkových bratrů Otty a Oskara, kteří také žili v Dubí. Tahle fotografie byla pořízena před domem strýčka Oskara mezi lety 1910-1920.
Dědečkovi patřily tři prosperující továrny a on zanechal instrukce, které z jeho dětí je má řídit. Můj otec dostal tu největší, továrnu na porcelán. Jeho bratři zdědili ostatní dvě továrny – Oskar dostal továrnu v Dubí a Otto tu úplně první, v Unčíně. Otta ale vlivem hospodářské krize zbankrotoval. Ottova žena se jmenovala Josefína, měli dceru Doris, která se narodila ve stejném roce jako moje sestra, a mého o tři roky staršího bratrance Honzu či Jana. Josefína se velice přátelila s druhou ženou mého tatínka, tetou Gusti.
Oskar zemřel dost náhle po šedesátce, upadl na zahradě a už nevstal. Jeho manželka Stella Blochová, která byla jeho sestřenicí a již si přivezl ze Spojených států, pak vedla továrnu. Měli spolu dvě dcery, Ilsu a Lizu. Ale během hospodářské krize továrna zbankrotovala, takže z rodinného majetku zůstala jen otcova porcelánka. Když se k moci dostal Hitler, Stellu varovali její bratři, kteří žili v Americe, a už v roce 1936 odjela se svou mladší dcerou do Ameriky. Její starší dcera se vdala a žila v Teplicích, nicméně i ona odjela včas, v roce 1938, předtím než Němci obsadili hraniční území.
